Filmový dokument "Myanmar - divoká cesta do barmské říše"

27.09.2018 13:27

    Dne 27. 9. 2018 se sedmé a deváté ročníky zúčastnili filmového dokumentu „Myanmar – divoká cesta do barmské říše“ v rámci filmového projektu Planeta Země 3000.

    Naše filmové putování začalo v části kontinentu jihovýchodní Asie. Na unikátní videoprojekci jsme se mohli dozvědět, jaký je život na Barmě jakožto rozvojové zemi oproti naší vyspělé konzumní společnosti.

    Nejprve jsme dozvěděli, na jaké oblasti se Barma člení, jakými jazykovými dialekty se v jednotlivých částech země hovoří, že je svou rozlohou 8 x větší než ČR apod. Hlavním městem je od roku 2005 nové moderní město Neipyjito. Byli jsme také informováni o podnebí, které ve zdejší zemi panuje. Vzhledem k poloze Barmy v tropickém pásmu se tam střídají období dešťů a sucha. Typické jsou pro Barmu také monzuny, (neboli větry, které vanou z oceánu na pevninu, a naopak a výrazně tak ovlivňují tamní klima).

    Z hlediska kultury je Barma velice silně nábožensky založená země. V popředí je Budhismus a na celém území se vyskytuje téměř 2,5 miliónu budhistických věžových staveb, tzv. Pagod. A zlatem se u těchto staveb opravdu nešetřilo. Téměř na každém kroku můžete narazit na sošku či sochu Budhy, modlící se turisty aj. Lidé jsou zde podle moderátora a současně cestovatele, který dokument natáčel, velmi pohostinní, dobrosrdeční a přátelští.

    Co se týče dopravy, tak v popředí je železnice, která pokrývá celou zemi od severu k jihu a od západu k východu. Železniční síť pokrývá přes pět tisíc kilometrů. Velice oblíbeným dopravním vozidlem, hlavně ve městě je i motorka, moped.

    Z hlediska politického života to není na Barmě zrovna nejrůžovější, pořád tam převládá silná cenzura a v některých oblastech velká chudoba. Je zde snaha silně potlačovat demokracii, ale tamní vojenská „Junta“ (česky chunta) má velkou politickou sílu.

    V rámci cestovního ruchu se zde mohou turisté pohybovat jen po vyznačených trasách. Jakmile člověk sejde někde kde nemá, ihned narazí na problém s tamním úřadem, a právě již zmiňovanou vojenskou juntou.

    Fascinovalo nás také, jak je to ve zdejší zemi se školstvím, zdravotnictvím apod. Některé děti zde musí pracovat až osm hodin denně. Povinnou školní docházku zde děti plní pouze pět let. Viděli jsme s čím si zdejší děti hrají, jak vypadají jejich školy apod.

    V neposlední řadě jsme se mohli také dozvědět, že na Barmě existují tzv. pavoučí ženy, netradiční promáčené oslavy nového roku, ale také jsme byli informováni o životě tamních mořských nomád – mořských cikánů, tj. lidí, kteří žijí na lodi na vodě apod.

    Barma je jedna z mála zemí, která si ještě pořád zachovává svá etnika, svou tradiční kulturu apod.

 

    Na závěr mi dovolte citovat jednu myšlenku moderátora ze závěru pořadu:

 

„Život nevidíme a neprožijeme za monitorem počítačů, život začíná v tom nádherném divadle jménem svět, stačí se jenom rozhlédnout kolem sebe“

  

Mgr. Tomáš Rajnoha, tř. uč. 9. A