Konkrétní práce se žáky: „ Životní plány a cíle“ aneb „ Cesta ke štěstí“

01.10.2013 20:36

Aktivita 01 – konkrétní práce se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami zapojenými do projektu školy: „ Na správné cestě“ byla uskutečněna na základě podpory vedení školy a souhlasu rodičů v pondělí 30. 9. 2013 na naší Základní škole a Mateřské škole v Hanušovicích za účasti 28 žáků na téma: „ Životní plány a cíle“ aneb „ Cesta ke štěstí.“

Po zahájení výchovná poradkyně PaedDr. Vladimíra Žídková seznámila přítomné žáky s tématem setkání: „Životní plány a cíle“ aneb „Cesta ke štěstí.“

Hlavním cílem setkání bylo přemýšlet a diskutovat o životě, o tom, co je štěstí i   zamyslet se nad sebou samým, svými vlastními zdroji energie, dobré nálady.

 

Ve své činnosti se soustředili na tři důležité oblasti:

A)     Znalosti a vědomosti:

porozumět pojmu seberealizace, sebevědomí

B)     Dovednosti

rozpoznat, co nám pomáhá cítit se dobře a co nám dodává energii

rozvíjet zdravé sebevědomí, sebedůvěru a sebeúctu

vysvětlit, v čem vidíme smysl života a čeho chceme dosáhnout

C)     Postoje

umět řešit překážky a problémy, které nás mohou potkat

těšit se z krásných a šťastných chvilek života

být tolerantní k druhým a jejich představám o štěstí

přijímat sami sebe

 

Člověk se často ptá, jaký smysl má jeho život a život vůbec; jak bychom měli žít a kam směřovat. A každý z nás se snaží být šťastný, nebo to alespoň říkáme sobě i ostatním. Občas si klademe otázku: „Nemáte někdy pocit, že se někteří lidé chovají tak, jako by chtěli být šťastní co nejméně? Opravdu nechtějí být šťastní? Možná jen nevědí, jak na to.

Výchovná poradkyně vyzvala žáky, aby se postupně přihlásili ti, kteří:

-          chtějí být v životě šťastní

-          znají někoho, kdo nechce být šťastný

-          si myslí, že všichni lidé, které znají, jsou šťastní

Jeden po druhém uváděli možné příčiny a důvody, proč někteří lidé, ačkoli většinou touží po štěstí, šťastní být nemusí. Uvedené důvody zapisovali na tabuli. Některé zmíněné důvody se týkali i žáků samotných.

            PaedDr. Vladimíra Žídková požádala přítomné děti, aby se vžili do role lékaře a zkusili lidem předepsat recept na štěstí a konečný text přepsat na ozdobný barevný papír. Všechny skupiny své texty přečetli ostatním a pak o nich diskutovali. Následovaly rozmanité otázky: „Zaujal je některý nápad nebo se jim obzvlášť líbil? Napsala některá skupina naopak něco, s čím někdo nesouhlasí? Nezapomněli na nic důležitého? Vítězství získala skupina s tímto textem: „Recept na spokojený život.“ Vezmi velkou porci radosti ze života, přimíchej důvěru, lásku a humor, přidej pořádnou dávku zdraví a v libovolném množství štěstí, a to vše dochuť sklenkou dobrého vína.“ (od 18 let)

            Každý z nás je jiný. Jak už víme, jsme jedinečné, neopakovatelné, a tudíž by se dalo říci i nádherné bytosti. Proto se může zdát, že každý z nás potřebuje ke štěstí něco jiného. Někdo touží cestovat a poznávat svět, někdo chce pomáhat druhým, další chce dosáhnout úspěchu ve své profesi, jiný chce ostatní bavit a rozesmívat a někomu stačí toulat se přírodou jen tak. Ve své podstatě však ke štěstí potřebujeme všichni to samé – poznat sami sebe a smířit se se sebou samými.

             Ve skupinách si žáci připravili odpovědi na tyto otázky:

Kterých vlastností a dovedností si na sobě vážíš?

Čeho si na tobě váží druzí?

Můžeš říct o sobě ještě něco dalšího?

Co naopak můžeš udělat pro to, aby tvrzení platila i na tebe?

            Následovala diskuse mezi žáky, která navázala na anketu, ve které se žáci ptali svých prarodičů a známých, zda jsou šťastní a zda prožili šťastný život, co bylo příčinou jejich štěstí a zda jsou se svým životem spokojení.

            Výchovná poradkyně požádala přítomné žáky, jestli jsou schopni odhadnout, ve kterých zemích žijí lidé, kteří se považují za nejšťastnější. Překvapila je odpověď na tuto otázku vycházející z průzkumu „ Index šťastné planety“, který přinesl zajímavá zjištění. Nejspokojenější obyvatele potkáte v zemích Střední Ameriky, ve spodní části žebříčku se naopak ocitly Spojené státy, Rusko, ale i Česká republika.

            To, jak se pohled na štěstí může u lidí lišit v závislosti na jejich individualitě, zájmech a  vlastnostech, si žáci ověřili pomocí malé ankety, při níž byli rozděleni do několika skupin a  každá měla za úkol zeptat se jiné skupiny lidí (žáků na 1. stupni, žáků na 2. stupni, dospívajících od 15 do 19 let, mladých lidí od 20-30 let, učitelů na škole, rodičů, lidí nad 60 let apod.). Z každé skupiny oslovili 10 lidí – 5 žen (dívek) a 5 mužů (chlapců). Všichni dotazovaní odpovídali na stejné otázky:

1.      Máte pocit, že jste šťastný (á)? (úplně –  spíš ano – tak napůl –spíš ne – vůbec ne)

2.      Co vám v tom brání? Co by vám mohlo štěstí pokazit?

3.      Co vás dělá šťastným/šťastnou? Co potřebujete ke štěstí?

4.      Co podle vás znamená štěstí?

Ve svém miniprůzkumu zadaném v týdenním předstihu, žáci dospěli pod vedením výchovné poradkyně PaedDr. Vladimíry Žídkové k závěru, že je potřeba respektovat a žít v souladu se svou osobností, nikoli podle představ okolí, které nás může občas nutit k něčemu, protože je to „správné“ a „normální.“ Každý z nás určitě od rodičů už někdy slyšel větu: „ Co by tomu řekli lidé!“

Abychom dokázali přijmout sami sebe, potřebujeme pěstovat zdravé sebevědomí, sebedůvěru a sebeúctu. Každý žák nakreslil na list papíru svoji ruku a uvedl své jméno. Pak papíry putovaly po třídě a přítomní žáci napsali do jednotlivých prstů ruky, v čem je žák šikovný a dobrý, čeho si na něm váží a co se jim na něm líbí. Žáci si na papír pak dopsali věci, které sami u sebe považují za pozitivní např. rozhoduji se a jednám podle svého nejlepšího přesvědčení, přijímám zodpovědnost za své jednání, uvědomuji si své chyby, mluvím pravdu, zasloužím si úctu, lásku, dokážu odpouštět, jsem věrný (á), mám se rád (a) atd.

Následovala opět diskuse, kterou uvedla výchovná poradkyně slovy ve smyslu, že lidé, kteří se necítí být šťastní, si myslí, že k tomu potřebují dosáhnout nějakého úspěchu, postavení nebo získat nějakou věc, majetek apod. Pak možná budou šťastní. Žáci si ve dvojici krátce sdělili, zda si někdy něco hodně přáli a co to bylo. V druhém kole postupně odpovídali, jestli tuto „věc“ získali a jak dlouho se z ní radovali. Stačila jim nakonec ke štěstí nebo brzy začali toužit zase po něčem jiném? Štěstí a radost z hmotných věcí bývají často pomíjivé a  navíc jsou značně nejisté. Vždyť o majetek můžeme přijít, nebo ho vůbec nemusíme získat.

O štěstí a naplnění lidského snu bylo také napsáno mnoho knížek, které nás mohou inspirovat a pomoci najít tu správnou cestu. Žáci měli za úkol vytvořit definici štěstí.

Každý den, který přichází, nám může nabídnout krásné a naplněné chvíle i  možnosti. Stačí mu to jen dovolit a využít toho, co nám dává.

Následovala diskuse dětí nad touto myšlenkou. Je dobré vědět a uvědomovat si, které věci nás nabíjejí a přinášejí nám dobrou náladu, a naopak, které nám energii odebírají. Není na škodu si občas připomenout situace, kdy jsme se cítili šťastní a v pohodě. Co jsme tehdy dělali, koho jsme měli kolem sebe, používali nějaké rituály, věřili v talismany pro štěstí.

Každý žák si vytvořil svou vlastní „mapu energie“. Nejprve si metodou brainstormingu vypsal všechno, co ho nabíjí, co mu dělá radost a přináší pocit štěstí, a pak tyto nápady uspořádal do myšlenkové mapy podle toho, jak spolu souvisejí. Zájemci celý nákres doplnili obrázky, používali různé barvy atd. Mapu si doma vyvěsili tak, aby ji měli stále na očích, a  když na ně „půjde“ splín a špatná nálada, udělají něco, co jim náladu zlepší a dodá opět energii.

Při této příležitosti také diskutovali o knížkách i filmech, které je nějakým způsobem zaujaly, když hledali řešení svých problémů, a které jim ukázaly, co je v životě důležité.

Abychom se cítili spokojeně, potřebujeme práci, zábavu i odpočinek. Musíme se učit pěstovat zdravé vztahy se svými přáteli, rodinou i partnerem.

Štěstí si musíme zasloužit – bojem, vytrvalostí a úspěchem. Ke zpestření tématu přispěly i citáty o životě a štěstí, které si žáci přinesli do školy a nad nimiž s velkým zájmem diskutovali.

A v neposlední řadě také potřebujeme v něco věřit, vždyť se říká, že víra uzdravuje. Téma štěstí a jeho hledání bylo uzavřeno řízenou diskusí na téma víra. Zazněly otázky: „ V co žáci věří? Co lidem přináší víra? Musí být člověk členem nějaké církve, aby mohl věřit? Kdo je věřící člověk? Proč se lidé sdružují do církevních společností?  Při diskusi byla důsledně dodržována pravidla:

-          každý může vyslovit svůj názor

-          nikdo se nebude názorům druhého smát

-          každý má právo s názorem druhého nesouhlasit

Žáci si uvědomili rozdíl mezi vírou a náboženstvím. Uvedené pojmy si ověřili vyhledáním na internetu a ve Slovníku spisovné češtiny.

 Víra vyjadřuje kladný vztah člověka k bohu (božstvu) ve smyslu zásadní důvěry. Obsah víry je závislý na člověku, který věří. Náboženská víra je přesvědčení o pravdivosti náboženského učení.

Náboženství je systém zahrnující představy o fungování světa, založený na víře, rituálech.

            V průběhu konkrétní práce se žáky zazněl pojem seberealizace, který žáci vyhledali na internetu a ve Slovníku spisovné češtiny. Znamená sebeuplatnění, tedy uplatnění svých schopností, dosažení vědomě vytýčených cílů a překonávání překážek. Zahrnuje vyšší a  abstraktnější cíle, např. spravedlnost, dokonalost, dobro, pravdu.

             Přítomní žáci ve společné diskusi dospěli k závěru, že štěstí nemusí být vždy do očí bijící, hlasité a rozesmáté. Štěstí může mít docela tichou a nenápadnou podobu. Takové štěstí je mnohem trvalejší, protože překoná všechno nepříznivé a vydrží. Štěstí totiž nosíme uvnitř sebe, je v nás. Když dokážeme žít v míru sami se sebou, když se dokážeme mít rádi, věřit si a naplňovat svůj život, pak dokážeme přijímat i svět kolem sebe s jeho klady a zápory.

Na rozloučenou této aktivity si dali žáci dárek – návod na štěstí.

            V životě existují spíš šťastné okamžiky a období, než aby byl šťastný celý život. V životě se každému z nás stane něco nepříjemného, smutného. Budeme muset řešit spoustu překážek a problémů a některé se nám možná nepodaří vyřešit tak, jak bychom si přáli. Ale můžeme svůj život, ať už se nám stane cokoli, naplnit krásnými a šťastnými chvilkami. Můžeme se naučit vnímat všechno krásné kolem sebe, těšit se z přítomnosti moudrých, příjemných a laskavých lidí, být spokojeni sami se sebou a tím i s okolním světem.

 

 

Vladimíra Žídková             

členka realizačního týmu projektu