Zvládnu i náročné životní situace?

28.10.2013 17:51

Aktivita 01 – konkrétní práce s 29 žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se uskutečnila v rámci projektu: „Na správné cestě“ za podpory vedení a souhlasu rodičů v pondělí 21. října 2013 v multimediální učebně Základní školy a Mateřské školy v Hanušovicích.

Po úvodním slovu výchovné poradkyně PaedDr. Vladimíry Žídkové následovaly činnosti, aktivity, scénky spjaté s řešením daného tématu, které směřovaly k získání nových znalostí, vědomostí, dovedností i postojů.

Současná doba je hodně uspěchaná a obstát v ní klade na člověka velké nároky. A tak se stres stává často užívaným slovem. Nejen dospělé děsí různé uzávěrky, inventury, finanční potíže atd., ale i na žáky se hrne množství úkolů, písemek, zkoušení…A také někdy pociťují nedostatek času, chybí odpočinek, pohyb.

Žáci na internetu a ve Slovníku spisovné češtiny vyhledali význam slova stres. Stres je stav organismu, který vzniká jako odezva na nepřiměřenou tělesnou a duševní zátěž. Týden před akcí výchovná poradkyně požádala žáky, aby si zapisovali všechno, co je nějakým způsobem vyvádí z míry, co je stresuje. Všechny nápady žáků zapisoval mluvčí jednotlivých skupin na interaktivní tabuli a barevně je rozlišil na stresory vnitřní a vnější.

Poté si žáci měli představit, že jsou na návštěvě v cizí zemi a hostitelé jim přinesli k obědu chobotnici. Nechtěli je urazit, ale nenapadlo je, jak ji sníst. I velká chobotnice se dá sníst, když se rozporcuje. Stejné je to i s úkoly a problémy, které se na nás hrnou a hrozí, že nás převálcují. Ale jak říkaly už naše prababičky: „Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří.“

Ve skupinové práci si žáci nakreslili přesýpací hodiny, v nichž zrníčka písku představovala úkoly a problémy, které mají řešit.         Oproti klasickým přesýpacím hodinám však sami měli možnost rozhodnout, které úkoly vyřeší jako první a které nechají propadnout do spodní části hodin. Děti ve skupinách se snažily sestavit jednoduchá pravidla pro zvládání stresu: např. brát si na sebe jen tolik, kolik zvládneme; neodkládat všechno na poslední chvíli; dělat úkoly postupně: od těch nejdůležitějších a nejnaléhavějších, nebo nejprve ty, které nám jdou lépe – jejich úspěšné vyřešení nás většinou povzbudí.

Při vzájemné výměně názorů žáci dospěli k závěru, že nesmíme ovšem chápat každý stres pouze jako něco negativního. Přiměřený stres burcuje člověka k činnosti a zvyšuje výkonnost. Napětí vyvolané stresem by se mělo pravidelně střídat s uvolněním. Žáci na internetu vyhledali nejčastější příznaky stresu. Patří k nim: podrážděnost, negativní emoce, roztržitost, neschopnost se uvolnit, zkratkovité jednání, zrychlené dýchání, svalový třes, pocení atd.

Život pro každého z nás připravuje řadu zkoušek. A tak se dostáváme do situací, které můžeme zvládnout jen s velkými obtížemi. I na tyto situace se však můžeme připravit. Neznamená to, že je odvrátíme, ale určitě nám pomůže, když budeme vědět, jak se v takových situacích zachovat. S některými náročnými situacemi se vypořádáme sami, s jinými nám mohou pomoci rodiče, kamarádi, ale někdy i úplně cizí lidé.

Jednou ze situací, kdy se můžeme cítit nepříjemně, nebo dokonce ohroženi, je konflikt. Žáci metodou brainstormingu – náhlá inspirace, okamžitý nápad, hledání nových nápadů metodou volné spontánní diskuze na dané téma – napsali slovo, které je napadlo, když slyšeli daný termín. V jednotlivých skupinách uváděli všechny konflikty, se kterými se v posledním týdnu setkali a jak je řešili. Z uvedeného vyplynulo, že konflikty dělíme na intrapersonální – uvnitř jedince a interpersonální – mezi lidmi. Dobrou pomůckou pro řešení všech konfliktů může být rozepsání si kladů a záporů, které nám naše rozhodnutí může přinést.

Výchovná poradkyně seznámila žáky se třemi základními typy chování v situaci konfliktu.

Při řešení konfliktů je důležité projevit své city a totéž umožnit partnerovi. Vhodné je užívání tzv. Já-výroku, který vyjadřuje pocity, mínění a přání a přitom neodsuzuje a neuráží druhého. Je dobré si uvědomit, že za pocity vzteku a zlosti se skrývají další pocity. Toto cvičení žáci trénovali písemně ve formě dopisu, který měl čtyři části a každá byla věnována jednomu druhu pocitů. Až napsali úplně všechny, které je napadly, přistoupili k popisování další skupiny pocitů v druhé části atd. Své „vyznání“ pak předali dotyčné osobě, někteří je spálili, i tak se jim ulevilo.

1.      Mám vztek, protože…               Zlobím se, že…

2.      Mrzí mě, že…                            Je mi líto, že…

3.      Mám strach, že…                      Bojím se, že…

4.      Přál(a) bych si, aby…                Chtěl(a) bych,…

Rozloučili jsme se s poučením, že pokud se někdy člověk zapomene a místo užitečného řešení problému nechá vybuchnout svou zlost, je dost pravděpodobné, že si to druhý člověk nenechá líbit. Je proto nutné „hodit zpátečku“ a hádku ukončit. Jak? Jedním z nejlepších pomocníků je humor, ale pozor, aby to protějšek nechápal jako výsměch. Lepší je zasmát se sám sobě než druhému. Můžeme se i omluvit, ale měli bychom to myslet upřímně.

 

Závěrem

 

Člověk se často dostává do situací, jejichž zvládnutí vyžaduje od něho zvýšené úsilí.  Je dobré se na tyto situace připravit.  Některým můžeme předejít, jiné se odvrátit nedají, může nám ale pomoci, pokud budeme vědět, jak se při nich zachovat.

Jedinec se snaží z nepříjemné situace uniknout nebo na ni rezignuje. Zbaví se překážky, ale zároveň i cíle. Toto řešení může mít různé formy: regrese, sublimace, bagatelizace, izolace apod. Jde totiž o tzv. obranné frustrační mechanismy, tedy reakce na situaci, kdy nám překážka brání v uspokojení určité důležité potřeby. Tuto skutečnost označujeme cizím slovem frustrace.

Společně jsme si vysvětlili přísloví, která se vztahují k uvedenému tématu:

1)      V nouzi poznáš přítele: Skutečný přítel se od nás neodvrátí ani ve chvílích, kdy se nám přestane dařit, postihne nás nějaké neštěstí apod.

2)      Přeskoč, přelez, ale nepodlez: Toto přísloví se vztahuje k čestnému zvládání překážek. Problémy většinou nevyřešíme tím, že od nich utečeme, ale musíme se jim postavit čelem.

 

Slova nelze nikdy vzít zpět a někdy mohou hodně a dlouho bolet.

 

 

            PaedDr. Vladimíra Žídková      

členka realizačního týmu projektu